Autor: Pavel

Před 25 lety si rodiče dávali pozor, co smějí říct před svými dětmi. K předstíraným volbám se chodilo z povinnosti. Svobodnou Evropu bylo třeba poslouchat potichu a jen, když nebyly právě zapnuté rušičky. Být v kontaktu s někým v zahraničí znamenalo být pod kontrolou. Sdělovat svůj názor mimo okruh nejbližších přátel zavánělo problémy. A skauting byl zakázán.

Pak přišel rok 1989. Poláci volili ve svobodných volbách, v Berlíně padla Zeď a dny a týdny po 17. listopadu v Československu přinášely nesčetné příběhy osobní odvahy, malé i velké. Příběhy aktuální, i příběhy, o kterých jsme po desetiletí nesměli slýchat.  Dnes jsme o 25 let dále. Na to, co říkáme, si dáváme pozor jen proto, aby nás naše okolí mohlo brát vážně. Volit chodíme doopravdy. Čteme, posloucháme a sledujeme média, jaká sami uznáme za vhodná. Být v kontaktu s někým ze zahraničí nebo z vedlejší ulice je přibližně stejně jednoduché. Názor na cokoli můžeme sdělovat komukoli, koho zajímá. A skauting oslovuje desetitisíce mladých lidí. Legálně.

To ani v nejmenším neznamená, že by svět kolem nás byl ideální. Není. Někteří lidé se mají hůř, než by si zasloužili (a jiní zas lépe). Spolurozhodovat nechce většina lidí, u volebních uren se obvykle fronty nestojí. Každý máme občas pocit, že by bylo lepší, aby na tu či onu pozici byl zvolen někdo jiný. Ale je to jen na nás. Na každém zvlášť a na všech společně. A zvláště na nás skautech je pomáhat těm dalším a dalším skautkám a skautům objevovat hodnoty, pro které stojí za to obětovat trochu vlastního pohodlí. Myslím, že se nám to daří.

Milé skautky a skauti, milí přátelé, přeji Vám všechno dobré k dnešnímu státnímu svátku. Není jím nadarmo a nestal se jím náhodou. Děkujeme těm, kteří se o příchod svobody zasadili, přejeme hodně sil těm, kteří se o zlepšování stavu společnosti zasazují dnes. Kroky malými i velkými. Ve věku nízkém i pokročilém. Všech je nám třeba!

José Výprachtický – José

starosta Junáka – svazu skautů a skautek ČR